O Fiakru
Fiakr
Naučný slovník říká, že fiakr je dvouspřežný kočár pro čtyři cestující. V případě našeho FIAKRU se jedná o pět muzikantů, kteří tvoří stejnojmennou kapelu. Její název má navozovat iluzi projížďky po staré Praze, protože repertoár Fiakru tvoří především písničky staropražské, ale i české lidové a vůbec všechny hezké.
Fiakr na Facebooku
Sledujte pravidelně naše Facebookové stránky www.facebook.com/fiakr.kapela/
Najdete tam poslední aktuality :)
Fiakr - Světec
Světec se zvláštním jménem Fiakr má svátek v kalendáři církevním 30.8. Jmenoval se tak irský mnich, který se sám nazýval spíše Fiacriem. V polovině 7. století se usadil jako poustevník nedaleko Paříže a žil tam až do smrti. Legenda praví, že dotekem jeho hole se les začal měnit v kvetoucí zahradu plnou léčivých bylin.
Svatý Fiakr pocházel z Irska – ve svém rodném jazyce se jmenoval Fiáchra, latinsky jej nazývali Fiacrius. V 7. století se usadil jako poustevník nedaleko dnešního Meaux. Připojili se k němu další bratři, a tak vyvstala nutnost založit klášter – zprvu docela malý, jen pro několik mnichů a jednoho nebo dva poutníky. Pozemky a prostředky na vybudování konventu věnoval zdejší biskup Faron.
Svatý Fiakr se svými druhy tedy obýval malý klášter, kde přijímal poutníky, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné – někdy bylinkami, jindy modlitbou a vzkládáním rukou. Pověst o něm se však záhy roznesla široko daleko, přicházelo víc a více lidí, a tak bylo třeba klášter rozšířit a vybudovat u něj zahradu, kde by se pěstovala zelenina pro chudé a hosty a léčivé rostliny pro nemocné. S tím opět Fiakrovi vyšel vstříc biskup Faron.
Po smrti svatého Fiakra přijal jeho klášter jméno svého zakladatele a úcta ke světci se rozšířila po celé Francii. Svatý Fiakr se stal jedním z nejpopulárnějších světců středověké Francie, hrdinou četných legend a vyprávění; tato úcta a obliba přetrvává až dodnes. A svým způsobem dal svatý Fiakr dokonce jméno i jednomu druhu dopravních prostředků – pařížští drožkáři mívali nástupiště u kostela sv. Fiakra (Saint-Fiacre), a podle něj se drožkám začalo říkat „fiakr“.
Rovněž zde:
Izvoščík
Obrazy z Rus
K.H.Borovský
Slovo izvoštík znamená naše fiakr. Že se však náš fiakr a ruský izvošč v mnohých a patrných kusích od sebe líší, nejlépe pozná každý, jenž, vytrvalostí a trpělivostí ozbrojen, toto učené pojednání až k podpisu autora přečte, načež ten veliký rozdíl čili malou podobnost mezi oběma pochopí a zároveň s autorem samým bude litovat (proč bychom nevážili z hluboké studnice logiky, když se prodává i s základní filosofií a s metafysikou jen za 1 zl. stř. a respekt. zadarmo rozdává), že se vůbec slova fiakr na výklad izvošč užilo. Ta lítost však povstává odtuď, že slovo fiakr všechny čtenáře na scestné a mylné myšlenky přivede, jakož ihned subtilnou, hlubokomyslnou a ostrovtipnou logick[ou] distinkcí nabíledni bohdá postavíme.
Nějaký po čertech divně obarvený archa-kočár, obřemeněný zpředu dvěma koňmi, jimž se ovšem dle přírodopisu tento titul upříti nemůže, třeba měli oba dohromady jen tři zdravé nohy a toliktéž očí a zdáli se být jen proto uvázáni ku arše-kočáru, aby tak snadně neupadli. Na stehnách mívají vždycky vypálený znak F. I., co však není, jak jsem posud mylně myslil, znamení chromoty těchto stehen, nýbrž ruina z dávných, dávných časů, když ještě, bujnými nohami poklusávajíce, na svých hrdinských hřbetech nosívali knírovitou a ostruhovitou podporu, záštitu a ozdobu vlasti.
Ach! ty dávné doby! "Větrové je odvanuli, uplynuly s řekami!" a nyní krutý, v špinavě žlutém plášti zahalený tyran s trónu svého, na čele archy-kočáru strmícího, vládne nimineobmezeně dle též konstituce, kterou měli židi u faraona v Egyptě. To by tak asi bylo všechno, co se o našich pražských fiakříchpovědíti dá, jenže nesmíme ještě zapomenout na hlavní a podstatnou část, která jest fiakru veslem, plachtou, magnetem, kotvicí, jenž jest tím u fiakra, čím je pára na železných drahách, totiž moc, síla pohybující…